Zájem o komunální volby byl letos o něco nižší než před čtyřmi roky. Strany se sice snažily apelovat na voliče, aby přišli k volbám, ale ke skutečné mobilizaci nedošlo. Ta se uskutečnila před posledními sněmovními volbami v roce 2013, kdy voliči ve značné míře hlasovali protestně. Jak je to s letošními komunálními volbami a jak číst výsledky Strany zelených?
V posledních sněmovních volbách hlasovali voliči proti velkým parlamentním stranám, především Občanské demokratické straně (ODS). Zvítězila sice Česká strana sociálně demokratická (ČSSD), ale těsně následovaná hnutím ANO 2011. Jeho lídr Andrej Babiš nastoupil do české politiky před rokem a se stejně laděnou kampaní uspěl i v letošních volbách. Občanům bylo vštěpováno, že i ve městech musí dojít ke změně, již představuje jeho hnutí. Využil obecně sdílenou nedůvěru v politiku a její instituce. Občanům nevadilo, že s kandidáty nemají žádnou zkušenost a že programy jsou vágní a obecné. S jistou nadsázkou lze říci, že se stačilo vyfotit s Andrejem Babišem a vítězství bylo nadosah.
Nespokojenost s politikou však vedla k zájmu kandidovat, volební nabídka byla o třetinu vyšší než v roce 2010. Obecně se tedy již před volbami očekávalo, že městská zastupitelstva budou roztříštěnější než kdykoliv dříve, což by mohlo zkomplikovat vyjednávání o podobě městských rad. Voliči byli podle průzkumů rozhodnuti nehlasovat pro jednu kandidátku, ale hlasovat napříč listinami.
Značná volební nabídka přirozeně zvyšovala konkurenci. Narostl počet středových uskupení, která usilovala o podobný elektorát jako Strana zelených (SZ). V České republice je pouze několik málo měst, kde Strana zelených může uspět se samostatnou kandidaturou. Ačkoliv si tuto skutečnost mnozí členové uvědomovali i dříve, došlo teprve před letošními volbami k masivnějšímu uzavírání koalic, především s Piráty a Křesťanskou a demokratickou unií – Československou stranou lidovou (KDU-ČSL).
Pokud jde o volební nabídku, voliči na ni zareagovali tím způsobem, že místo pěti šesti stran jich do zastupitelstev poslali více. Nemůžeme uvádět všechny obce a města, ale například v Jeseníku z deseti kandidujících subjektů uspělo devět. Stejný počet stran je v Šumperku. V Pelhřimově uspělo všech sedm kandidátek. V Písku zasedlo v zastupitelstvu v roce 2010 šest stran či hnutí, letos ovšem deset. V Českém Krumlově kandidovalo osm subjektů, všechny byly úspěšné. Takto bychom mohli pokračovat dále.
Změny v podpoře SZ
Strana zelených vstoupila poprvé od začátku 90. let do Poslanecké sněmovny v roce 2006. Předtím se v ní uskutečnily ozdravné změny, které pak využilo vedení v čele s Martinem Bursíkem. Zastoupení ve sněmovně a zejména medializace SZ pomohly i v komunálních volbách v roce 2006. Strana nasadila 1 186 kandidátů (dle stranické příslušnosti), z nich uspělo 194 straníků, celkové však 446 kandidátů, které strana navrhla. Jsou to nejvyšší hodnoty ve srovnání s ostatními léty (viz tabulka 1).
Rámec lokálních voleb v roce 2010 ovlivnilo vnímání SZ veřejností, které se od roku 2006 výrazně zhoršilo. SZ působila od roku 2007 do roku 2009 ve vládě Mirka Topolánka, která nebyla hodnocena veřejností pozitivně. Evropské volby, které teoreticky nahrávaly zeleným svou nízkou účastí voličů, pro ni skončily naprostým fiaskem. SZ oslovila jen 2 procenta voličů. V každém případě volby jednoznačně ukázaly, že strana se netěší oblibě, předseda strany Martin Bursík bezprostředněpo nich rezignoval. Pád SZ následoval i v komunálních volbách v roce 2010, když uspělo pouze 221 kandidátů navržených stranou, z toho 133 straníků. Ukazuje se, že strana je schopná dosahovat úspěchů pouze v místech, kde má osvědčené, důvěryhodné a obecně vážené komunální politiky. Popřípadě tam, kde jí nahrává sociální situace (například v bohaté a se značným počtem vysokoškolsky vzdělaných obyvatel disponující Praze). Obě tendence se potvrdily i v letošním roce, nicméně počet straníků v zastupitelstvech se oproti roku 2010 zvýšil, stejně jako počet stranou navržených zastupitelů. Snížil se pouze podíl jejích kandidátů dle politické příslušnosti. Nelze říci z jakého důvodu, zda to bylo poklesem členské základny, neochotou kandidovat nebo jinými faktory. V každém případě ovšem uspělo 20 procent stranickýchkandidátů (poměr mezi kandidáty dle politické příslušnosti a zvolenými zastupiteli za stranu), v roce 2010 to bylo pouze 11 procent a v roce 2006 zhruba 16 procent. Co z toho vyplývá? Že v letošním roce uspěl každý pátý straník, který kandidoval. Jde o stejný údaj, jako je tomu v případě sociální demokracie.
Úspěch, nebo neúspěch?
Volební výsledky nelze poměřovat pouze srovnáváním čísel, podstatný je rovněž kontext, v němž se konají. Rozhodují samozřejmě interní i externí vlivy. Pokud jde o vnitřní situaci strany, podařilo se jí před sněmovními volbami v roce 2013 na sebe upozornit, získat si nové příznivce a velmi dobře nakročit k dalším volbám. Situaci však nevyužila příliš dobře, neudržela si nadšení a dobrovolníky, a za minimálního zájmu voličů prohrálav evropských volbách. Volební účast činila pouhých 18 procent, což SZ teoreticky dávalo velké šance. Po nich odstoupil předseda strany Ondřej Liška, který jako jeden z mala straníků byl znám i širší veřejnosti. Po něm stanula v čele 1. místopředsedkyně SZ a oblíbená komunální politička a starostka jedné z městských částí Brna (Nový Lískovec) Jana Drápalová. Nicméně je velmi obtížné skloubit práci pro město a vést politickou stranu, zvláště před volbami. To byl jeden z limitů strany, k němu musíme připočíst špatnou finanční situaci strany, absenci dobrovolníků a nezájem médií. V lokálních volbách tak kandidáti museli spoléhat na sebe samé a na žádnou, respektive možná někde minimální podporu centra.
O vnějších okolnostech jsem již psal, jednalo se zejména o obrovskou volební nabídku, a tedy i vyšší konkurenci pro zelené. Limitem pro SZ byla skutečnost, že řada tzv. nezávislých subjektů nabádala voliče k protestnímu hlasování, zejména hnutí ANO 2011. To ji mohlo oslabit, proto SZ se raději na několika místech soustředila na předvolební spolupráci s dalšími subjekty, například Piráty či KDU-ČSL. Tato spolupráce se ukázala jako vhodné řešení, protože mnohde tímto způsobem vytvořené koalice uspěly. V podstatě tak můžeme konstatovat, že letošní komunální volby byly pro SZ úspěšné, navíc se jí podařilo proniknout na několika místech do městských rad.
Ostrava a Olomouc
Vezměme tato města jako určité protipóly. V obou krajských městech kandidovali zelení a Piráti společně, v Olomouci je doplnili nezávislé osobnosti a kandidáti Bursíkovy strany LES (Občané pro Olomouc). Sociodemografická situace nahrává SZ v Olomouci, přesto zde nebývá volebně úspěšná (odmítala se podílet na širších občanských předvolebních koalicích a město bylo rozděleno do menších volebních obvodů). V Ostravě sice existují problémy (ovzduší), na nichž by SZ mohla více participovat, nicméně sociální struktura obyvatel jejím myšlenkám nakloněná není. V roce 2010, když kandidovala SZ v Ostravě samostatně, oslovila 1 procento voličů, v koalici s Piráty letos 3 procenta (Jsme Ostrava). V Olomouci před čtyřmi lety skončila SZ se 3,5procentní podporou, jako součást širší koalice se její podpora zdvojnásobila. Jedná se nepochybně o úspěch, který vidíme i v dalších městech České republiky. Částečně by mohla být situace v Ostravě srovnatelná s některými městy ležícími v severních Čechách. Za podrobnější analýzu stojí úspěch širších kandidátek, jichž se účastnila Strana zelených - Pro! Chomutov, Pro! Ústí (kandidující i v městských obvodech) a Volba pro! Teplice. Nakolik je úspěch dán angažovaností lídrů, špatnými lokálními poměry, volební nabídkou atd. Zisky uvedených kandidátek se pohybovaly přibližně od 17 do 20 procent voličů.
Cesta z krize?
Otázkou je, zda můžeme považovat říjnové volby za určitý mezník ve vývoji SZ. Patrně takové prohlášení učinit se vší vážností nelze, ovšem ukázalo se, že k tradičním baštám zelených (Brno, Praha) mohou přibýt obce či oblasti, kde SZ spolupracuje s programově blízkými subjekty. V současné době je to nejschůdnější řešení, jak si uchovat naději uspět v příštích, tentokráte regionálních volbách. K optimismu pak vedou i výsledky souběžně konaných senátních voleb, které SZ umožní poprvé založení vlastního stranického klubu v horní komoře.