Pod tímto názvem uspořádalo 5. 6. 2014 Ministerstvo vnitra ČR spolu s partnerskými organizacemi konferenci, tentokrát s podtitulem Města a obce pro všechny, tedy o využití veřejného prostoru z hlediska genderu. Hojná účast zástupců krajů, měst i obcí svědčí o stoupajícím zájmu samosprávy o problematiku rovných příležitostí a zavádění gendermainstreamingu do práce a praxe úřadů.
Součástí konference bylo vyhlášení vítězných úřadů v rámci již osmého ročníku soutěže Úřad roku „Půl na půl“ a tak se mnozí přijeli pochlubit svou prací a jiní poučit a načerpat zkušenosti. V rámci této soutěže jsou pravidelně hodnoceny obce a úřady, které nejlépe splňují požadavky rovných příležitostí pro muže a ženy nebo vycházejí vstříc znevýhodněným skupinám obyvatel. Odborná porota rozdala ceny dvanácti nejlepším ve čtyřech kategoriích (krajské úřady, města a obce podle velikosti) a pak už přišly na řadu zkušenosti z praxe úřadů i odborné příspěvky zástupkyň partnerských organizací: Alternativa 50 +, Fórum 50% a Gender Consulting. Zaujala zejména názorná prezentace Moniky McGarell Klimentové z Fóra 50% Gender mainstreaming a jak na něj na příkladech švédských animovaných spotů, stejně jako společný příspěvek Lindy Sokačové z Alternativy 50 + a Matěje Stropnického (zástupce starostky pro bydlení Městské části Prahy 3) o bytové politice z hlediska rovných příležitostí žen a mužů i věku. Problematiku rozpočtování z hlediska rovnosti žen a mužů nastínila Lucie Sedmihradská z Vysoké školy ekonomické v Praze. Kromě podobných zasvěcených příspěvků pomáhají úřadům porozumět pro ně mnohdy nové problematice také genderové audity, na něž dostávají vítězné kraje a obce voucher a tak není divu, že se pak opakovaně umísťují na předních místech.
Za všechny alespoň příklad Úřadu městské části Praha 18 (Letňany), který se zúčastnil všech osmi ročníků a ve své kategorii většinou vítězí. Mají pracovnici, která má na starosti jen genderovou problematiku, tajemník úřadu vydal směrnici o užívání genderově citlivého jazyka, přijali Akční plán pro rovné postavení žen a mužů pro období 2012-2014, jako jeden z mála úřadů v ČR podepsali Evropskou chartu pro rovné zapojení žen a mužů ve veřejném místním životě. Mají zavedeny flexibilní pracovní úvazky, úřad zaměstnává matky na mateřské/rodičovské formou dohody, zavadí gender mainstreaming do své práce. Podobně Magistrát města Most má rovné příležitosti výslovně uvedeny v interních dokumentech, zaměstnanci jsou proškolováni v otázkách rovnosti žen a mužů, má v gesci jesle, poskytuje rozsáhlou podporu rodičům samoživitelům a zajišťuje prevenci a řešení domácího násilí. Rovnost žen a mužů je také jedním ze strategických cílů krajského úřadu Vysočina, usilují o zvýšení zastoupení žen ve vedení, vypracovávají vlastní analýzy a statistiky podle pohlaví. V roce 2013 vyhlásil kraj grantový program „Podporujeme prorodinnou a seniorskou politiku obcí“, dotační řízení pro mateřská a rodinná centra, realizuje projekt „Rovnost na Vysočině“.
Eva Ferrarová, koordinátorka problematiky rovnosti žen a mužů v resortu ministerstva vnitra stála u zrodu soutěže a je do velké míry její zásluhou, že dnes se v rovnosti žen a mužů mohou úřady směle srovnat se soukromou sférou, že samospráva umožňuje slaďování pracovního a soukromého života, že v materiálech, dokumentech, plánech a programech úřady zakotvují rovnost, nejen žen a mužů, ale i věku a že celkově soutěž přinesla respekt k rovným příležitostem. Eva se začala gender problematice věnovat po svém návratu z Itálie, kde žila 20 let. V době, kdy byla zaměstnaná jako vedoucí zahraničního oddělení Magistrátu hl. města Prahy, měla možnost vidět, že mnohá města, např. Vídeň nebo Berlín, se rovnými příležitostmi na rozdíl od Prahy zabývají. Možnost se prosazovat systematicky genderovou politiku se jí otevřela ve chvíli, kdy přešla do oddělení vzdělávání, před víc jak deseti lety prosadila na magistrátu ustavení antidiskriminačního týmu, pracovní skupiny k rovnosti žen a mužů, zařazené této problematiky do programu povinného vzdělávání úředníků a na pravidelné konference vzdělávání ve veřejné správě začala zvát kolegyně personalistky z krajských úřadů. Většina z nich – dnes často vedoucí personálních oddělení – tvoří součást týmu, který připravuje dotazníky pro soutěž a také je hodnotí. Nápad uspořádat soutěž pro úřady obdobnou té, která je určena firmám („Firma roku – rovné příležitosti“) vznikla v Gender Studies, o.p.s., kde Eva po odchodu z magistrátu krátce pracovala. Navrhla, aby soutěž probíhala ve spolupráci s ministerstvem vnitra, které má na starosti metodiku veřejné správy. První ročník se uskutečnil v roce 2007.
Jaký byl důvod zavedení soutěže?
Jedním z důvodů proč jsme soutěž zavedli, byl odpovědi na dotazník, který jsme rozeslali na jednotlivé úřady - zjistili jsme, že povědomí o problematice gender a rovných příležitostí končí u statistiky, kolik je u nich zaměstnaných mužů a kolik žen a ani víc nechtěli vědět. Do prvního ročníku se přihlásilo víc malých obcí než velkých, dnes je to obráceně. Díky mým kontaktům na personalistky krajských úřadů jsem k soutěži přizvala všech 14 krajů, hodnotící dotazník k soutěži připravujeme společně dodnes a také je společně vyhodnocujeme. A když jsem před šesti lety nastoupila na pozici koordinátorky rovných příležitostí v resortu ministerstva vnitra, tak jsem soutěž začala organizovat odsud. Po ukončení spolupráce s Gender Studies jsou dnes našimi partnery Alternativa 50 +, Fórum 50% a Gender Consulting. Partnerství je důležité proto, že to jsou genderové expertky, které mohou nejen provést genderový audit úřadů, poradit vypracovat plán, uvědomit si rozdíl mezi rovnými příležitostmi mužů a žen a rodinnou politikou, což není vždy totéž.
V čem vidíš hlavní posun za osm let?
Soutěž se dostala postupně do povědomí úřadů, také díky tomu, že jejím mediálním partnerem se stal časopis Veřejná správa, který dokonce jedno číslo v roce věnuje problematice genderu. Jednotlivé úřady začaly principy rovných příležitostí ukotvovat do svých dokumentů, ať do těch vnitřních, jako je kolektivní smlouva nebo pracovní řád, ale hlavně do dokumentů směřovaných k veřejnosti, jako jsou komunitní plány a programy. Pro většinu úřadů už není slaďování pracovního a osobního života cizí pojem, umožňují zkrácené a flexibilní úvazky, částečnou práci z domova, během mateřské a rodičovské dovolené jsou s matkami v kontaktu, zaměstnankyně mají možnost si vypracovat individuální plán rozvoje atd. Jen počet žen na vedoucích místech se příliš nemění. A nastal posun i ve vnímání potřeby mateřských školek, úřady, které se účastní soutěže, sledují demografickou situaci, a dnes třeba začínají rozšiřovat kapacitu školních družin, tak jak se silné populační ročníky přesouvají do základních škol. Některé úřady pomáhají rodičům samoživitelům, nabízejí různá opatření, jimiž se snaží jim pomoc, stejně tak se věnují prevenci a řešení otázky domácího násilí. Dělají opravdu hodně, ale na rozdíl od soukromé sféry to neumějí tolik „prodat“, mluví o tom vlastně jen na naší konferenci. Úspěchem je, že 6 ze 14 krajských úřadů a také některé městské úřady mají pracovníka/ci pro rovné příležitosti a mohou se této tematice věnovat systematicky a dlouhodobě. V tom vlastně spočívá institucionální zajištění problematiky rovných příležitostí. A to je náš cíl.
Pavla Frýdlová je spoluzakladatelka neziskovek proFem a Gender Studies, kde řídila dlouhodobý mezinárodní orálně-historický projekt Paměť žen. Své publikace a dokumentární filmy zaměřuje na problematiku žen a migrantů.