Energie budoucnosti? Jaderná energetika ve Střední Evropě

Energie budoucnosti? Jaderná energetika ve Střední Evropě

Energie budoucnosti? Jaderná energetika ve Střední Evropě
07. července 2014
pdf

Energie budoucnosti? Jaderná energetika ve Střední Evropě.

Obsah

Předmluva

Shrnutí

Kapitola I: Politická podpora jaderné energetiky

  • Česká republika – ČEZ, jádro a politické elity (Karel Polanecký)
  • Slovensko – Politický tlak na rozvoj jaderné energetiky (Pavol Široký)
  • Polsko – Jaderné plány (Zbigniew M. Karaczun)
  • Maďarsko – Stopa sovětského jaderného průmyslu (András Perger)
  • Bulharsko – Energetická koncepce a politické zájmy (Petko Kovačev, Jan Haverkamp)

Kapitola II: Financování výstavby jaderných reaktorů a formy státní podpory

Kapitola III: Základní údaje o významu jaderné energetiky v pěti státech regionu

 

Shrnutí

Česká republika, Slovensko, Polsko, Maďarsko a Bulharsko mají mnoho společného. V druhé polovině 20. století byly součástí socialistického bloku ovládaného Sovětským svazem a jako členové RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci) také odbytištěm produkce sovětského průmyslu. Ve všech zemích s výjimkou Polska byly v sedmdesátých a osmdesátých letech vybudovány jaderné elektrárny s tehdejší sovětskou technologií. V Sovětském svazu byli také vyškoleni specialisté, kteří po návratu vytvořili základ jaderné technické inteligence.

Ve všech pěti státech byl sektor elektroenergetiky ovládán státním monopolem. Po pádu socialistického systému se tyto monopoly transformovaly na společnosti různého typu, ve kterých si ovšem vlády ponechaly majoritní většinu. Český ČEZ, polská PGE, maďarská MVM, bulharský NEK i Slovenské elektrárne si bez problémů udržely dominantní postavení, které neohrozila ani liberalizace trhu po vstupu do Evropské unie. Konkurence nemohla s transformovanými monopoly soutěžit kvůli jejich výjimečné startovní pozici. Ve všech těchto firmách si udrželi významný vliv zastánci jaderné energetiky.

Privatizace nástupnické společnosti socialistického monopolu proběhla pouze na Slovensku. Nadpoloviční podíl ve společnosti Slovenské elektrárne byl v roce 2006 odprodán koncernu Enel. Slovenská vláda ovšem privatizovala firmu s podmínkou, že účastníci tendru budou pokračovat v jaderných projektech.

Ve všech zemích se dominantním energetickým firmám podařilo navázat těsnou spolupráci s ministerstvy odpovědnými za rozvoj sektoru. Společnosti nepřizpůsobují své plány vládním koncepčním záměrům, naopak ministerstva často pouze vytvářejí podmínky pro projekty navržené manažery firem. S odkazem na energetickou bezpečnost tak státní úředníci aktivně prosazují záměry na výstavbu jaderných elektráren, které většinou vznikly již v osmdesátých letech.

Ve výstavbě jaderných elektráren vidí představitelé jednotlivých dominantních energetických společností příležitost k zachování svého výsadního postavení na národních trzích. Uhelné elektrárny totiž budou v příštích letech čelit zvyšování nákladů, protože bude třeba kupovat emisní povolenky. Těžba uhlí v regionu navíc postupně klesá. Ani jedna ze zmíněných firem se nepokusila založit významnější část svého podnikání na decentralizované produkci s využitím obnovitelných zdrojů energie. Stavba jaderných elektráren představuje poslední teoretickou možnost, jak si bývalé monopoly mohou uchovat převahu nad konkurencí a kontrolu trhu.

Jaderné elektrárny nad energetickou koncepcí 

V žádné z pěti  sledovaných zemí nebylo o výstavbě jaderné elektrárny rozhodnuto na základě energetické koncepce, která by zhodnotila výhodnost různých variant, včetně bezjaderných. Polská vláda se rozhodla prosazovat výstavbu jaderného zdroje, aniž by ji energetická koncepce doporučila. V Bulharsku nahrazuje státní energetickou koncepci přehled projektů předložený velkými investory. V Maďarsku si parlament schválil změnu energetické koncepce, která podmiňovala výstavbu nových reaktorů odstavením starých, aniž by požadoval předložení různých alternativ a zhodnocení ekonomických aspektů takového plánu. Slovenská vláda přijala svůj strategický plán rozvoje energetiky bez širší odborné diskuse a posouzení variant, odsouhlasila jediný návrh, postavený na dalším rozvoji jádra. Vláda České republiky v minulosti doprovázela zpracování energetických koncepcí porovnáním různých scénářů. Propracovaná bezjaderná varianta, postavená na energetické efektivitě a obnovitelných zdrojích, však nebyla brána v potaz.

Jaderné nadšení politických elit

Vysoké politiky, kteří iniciativně prosazují rozvoj jaderné energetiky, najdeme ve všech státech střední a východní Evropy. Liší se pouze  motivace a způsob, jakým jaderně energetický průmysl své proponenty získává. V České republice již nikoho nepřekvapuje, že rozhodující ministerské posty obsazují lidé, jejichž minulost je spojena s ČEZ. Vlivným energetickým poradcem slovenského premiéra byl šéf firmy, která vydělává na stavbě jaderných elektráren. Bulharský prezident i ministři různých vlád se netajili osobními kontakty s představiteli ruského jaderného průmyslu. V Maďarsku se MVM podařilo získat přízeň obou rozhodujících politických stran. Parlament bez předložení jakýchkoliv ekonomických odhadů a propočtů odsouhlasil stavbu nových bloků jaderné elektrárny Paks podle předlohy této firmy.

V regionu chybí silná politická strana, která by prosazovala nejadernou alternativu rozvoje energetiky. Průzkumy veřejného mínění přitom naznačují, že po takovém programu zatím neexistuje veřejná poptávka.

Silná slova reaktor nezaplatí

Silná politická podpora, které se jaderná energetika v postsocialistické střední Evropě těší, ovšem nezaručuje, že se plánované reaktory budou stavět. Vysoká investiční náročnost vede k neochotě investorů, byť jde o silné státní společnosti, nést všechna ekonomická rizika. Ještě v devadesátých letech středoevropské státy výstavbu jaderných elektráren jistily – na úvěry, kvůli kterým byly stavěny první bloky v Temelíně a Mochovcích, byly poskytnuty vládní záruky. Po vstupu do Evropské unie již tento postup není možný, protože by se jednalo o porušení pravidel hospodářské soutěže.  

Na trhu s elektřinou musí být v Evropské unii dodržována pravidla, která brání zvýhodňování jednotlivých výrobců ze strany států. Vlády nemohou poskytovat energetickým společnostem (státním či soukromým) ani vybraným technologiím žádné výhody, které by vedly k poškození konkurence. Ani polostátní firmy proto nemohou počítat s dotacemi výstavby reaktorů či vládními zárukami za úvěry.

Na příkladu dostavby elektrárny Mochovce na Slovensku a pozastaveného projektu Belene v Bulharsku můžeme vidět, že vlády se přesto pokouší o nepřímou podporu jaderných elektráren i na evropském trhu. Omezování odvodů do fondu na likvidaci vyhořelého paliva nebo navyšování vlastního jmění státem vlastněné firmy (s cílem získat lepší přístup k úvěrům) ovšem nemohou ekonomickou bilanci projektů zásadně ovlivnit. Výstavba nových jaderných bloků v zemích střední a východní Evropy bude záviset na tom, jestli někdo z dodavatelů předloží nabídku, která bude pro ČEZ, MVM či PGE ekonomicky výhodná. Podíváme-li se na výsledky jaderných tendrů v různých částech světa a stále rostoucí náklady na výstavbu dvou evropských rozestavěných elektráren, tak to vůbec není jisté.

 

0 Comments

Přidat nový komentář

Přidat nový komentář