Německá Energiewende - příležitost i pro Česko

Německá Energiewende - příležitost i pro Česko

Německá Energiewende - příležitost i pro Česko

Důležitým prvkem německé transformace energetiky je také změna vlastnictví. Dynamický růst zelených zdrojů přesouvá výrobu elektřiny blíže spotřebiteli a elektrárny ve velké míře vlastní rodiny, zemědělci nebo drobní podnikatelé. Foto: SFŽP ČR
 
11. července 2012
 
Čisté zdroje snižují německou závislost na fosilních i jaderných zdrojích a vytvářejí nová pracovní místa. Obnovitelné zdroje hrají důležitou roli v podpoře zaměstnanosti během ekonomické recese i v budování energetické nezávislosti Evropy. Právě proto by si Česko mělo všimnout trajektorie, po které čistá energetika v Německu stoupá.

 

Racionální cesta vpřed
Podpora  obnovitelných zdrojů funguje ve Spolkové republice stabilně od začátku devadesátých let. Němečtí politici neuvažují pouze o rostoucích sloupečcích instalovaného výkonu větrných, solárních nebo biomasových zdrojů, ale počítají také s proměnou přenosové soustavy tak, aby dostala zelenou energii bez problémů ke spotřebitelům. O změnách výkupních cen se debatuje u kulatého stolu, kde jsou zastoupeni provozovatelé čistých zdrojů, politici, zastupitelé regionů i spotřebitelé. V  Německu možná běžný rys, Česko do takového stavu potřebuje stále dorůst. Schopnost domluvit se na změnách tak i přes postupné snižování podpory stále garantuje dostatečnou podporu pro další růst zelené energetiky s rozumnou cenou elektřiny pro spotřebitele.
Důležitým prvkem německé transformace energetiky je také změna vlastnictví. Dynamický růst zelených zdrojů přesouvá výrobu elektřiny blíže spotřebiteli a elektrárny místo nadnárodních společností ve velké míře vlastní rodiny, zemědělci nebo drobní podnikatelé. Výhledově se jim tak stát pomáhá zbavovat rizika růstu cen elektřiny z  fosilních a jaderných zdrojů.
Mimo zelené zdroje klade Německo také důraz na zvyšování energetické efektivity. Nejen Česko se může inspirovat v německém plánu využít prostředky z prodeje emisních povolenek po roce 2013 na modernizaci budov. Německo postupně zrenovuje domy milionů rodin, které zbaví vysokých účtů za teplo a elektřinu.

 

Česká cesta zpět
Českou energetiku ovlivňuje především postavení elektrárenské společnosti ČEZ. Podniku, většinově vlastněnému státem, se s aktivní podporou minulých vlád podařilo dosáhnout takřka dominantního postavení. To se dnes odráží ve vlivu na formulování státní energetické politiky, která uvízla ve znamení podpory atomu a uhlí, omezování obnovitelných zdrojů a nedůsledné podpory energetických úspor. Světlý okamžik zažila čistá energetika v  Česku  roku 2005, kdy poslanci schválili zákon o podpoře obnovitelných zdrojů, inspirovaný systémem, který využívá Německo. Zavedení podpory nastartovalo růst větrných, biomasových a postupně i slunečních zdrojů, které dnes pokrývají desetinu domácí spotřeby elektřiny. Ovšem právě u solární energetiky nastala potíž. V  roce 2010 – tedy v  době, kdy došlo k  podstatnému poklesu ceny fotovoltaických technologií – nestihli zákonodárci přijmout změnu legislativy snižující výši podpory. Následovala výrazná negativní kampaň ze strany ČEZ vedená proti obnovitelným zdrojům, které dle elektrárenské společnosti zvyšují cenu elektřiny. Přitom dopad zelené energetiky na koncovou cenu elektřiny je v Česku okolo 10 procent, jiné regulované složky, například platba za distribuci dosahuje až 35 procent. Tato zkušenost se nicméně odráží i v nedůvěřivém postoji k německému rozhodnutí zbavit se jaderné energetiky.
Dnešní pravicová vláda vedená Petrem Nečasem připravuje energetickou koncepci, která počítá s  navýšením atomu z 35 na 50 procent. Obnovitelné zdroje chce nechat vyrůst na pouhých 15 až 20 procent. Česku hrozí, že se dostane do technologické izolace. Postaví-li ČEZ nové reaktory v  Temelíně, bude je spouštět okolo roku 2025. Jenže to již bude větrná i solární elektřina ekonomicky zajímavější než proud z  nových reaktorů. Přitom dlouhodobé možnosti čistých zdrojů mohou podle konzervativních odhadů pokrýt až dvě třetiny dnešní poptávky po elektřině. Vysoké jsou i příležitosti modernizace budov pomocí zateplování.

 

Absence vize v Česku?
Inspirací pro Česko může být i  promyšlená strategie dlouhodobějších cílů. Německá vláda svou vizi opírá o řadu studií a propočtů. V Česku dlouhodobou udržitelnou ekonomickou politiku zatím připravily pouze nevládní think tanky. Oficiální energetická politika uvažuje pouze o budování konvečních velkých zdrojů. Přitom využití možností obnovitelných zdrojů nebo zvyšování efektivity může dát potřebný impuls domácímu průmyslu, který je energeticky náročnější než v státech původní EU 15, srazit spotřebu fosilních paliv a ušetřit tak na škodách na zdraví i krajině. Česká republika nepotřebuje ani více atomu. Dnes exportujeme až 17 TWh elektřiny, to je více, než vyrobí ročně Temelín.
Přesto se může začít blýskat na lepší časy. Aliance pro energetickou soběstačnost se za pomoci agentury SC&C zeptala lidí, jakou si přejí energetiku. Drtivá většina lidí by uvítala více solárních panelů na střechách domů, malých vodních elektráren a tepláren na biomasu doplněných o větrné či bioplynové stanice. Veřejnost je pro postupný útlum uhelné energetiky i omezování dolů na uhlí nebo uran. Záleží tak zejména na ochotě českých politiků vymanit se ze závislosti na elektrárenské společnosti ČEZ i schopnosti učit se a inspirovat pomocí německých zkušeností. Nová (čistá) průmyslová revoluce rozhodnutím Německa začala.

 

Martin Sedlák
Autor pracuje jako výkonný ředitel Aliance pro energetickou soběstačnost.